První prosincový víkend patří tradičně u nás na parkové dráze Mikulášským jízdám, při kterých se během dne zastaví alespoň na kus řeči většina členů klubu. Po vynechaném loňsku, kdy jsme akci nemohli uspořádat kvůli covidovým opatřením, jsme se těšili o to více. Přeci jen během běžného provozu není tolik času pohovořit se svými kolegy, známými a kamarády, a tak právě tato akce nám to již tradičně vynahrazuje.
Okolo deváté hodiny ranní se postupně klubovna začala naplňovat, především u krbu byl doslova nátřesk. Nebylo tomu však na dlouho, protože i do příprav takové akce je potřeba zapojit každou volnou ruku, byť by byla levá. Sněhová nadílka se nám po několika letech alespoň v malé míře podařila, a tak především mladší členové museli zkrontrolovat a rozmrazit všechny výhybky v areálu, projet a očistit trať atp. Vzrostlejší se jali sundat z půdy párty stoly s lavicemi, které následně rozmístili v prostorách zatopené dílny, jelikož klubovna nám již svou kapacitou pro takovou akci jednoduše nestačí. Mezi tím v klubovnové kuchyni probíhala příprava obědu přímo svátečního a sice svíčkové na smetaně, s knedlíky a brusinkami.
S plnými bříšky, plánujíc lůžkové vozy k odpočinku po sytém obědě, jsme se pustili do odpolední části programu – plánovaných jízd pro veřejnost v čase od 13:30 do 16:30. S ohledem na zimní počasí byl vytvořen speciální jízdní řád s dvěma okruhy, kdy kromě tradiční okružní jízdy do Amfiteátru a zpět, bylo možno využít jízdy pouze do manipulační Smyčky Ořechová a areálem nádraží zpět. Jako každý rok bylo o jízdy velký zájem, za což byli rádi především strojvedoucí, kteří nemrzli ve svých svěřených strojích zbytečně.
Po provozu a úklidu jsme se postupně shromáždili opět v dílně, kde mezi tím byl připraven bohatý raut k věčernímu programu, před kterým následovala skupinová fotka všech přítomných účastníků. Následně už nic nebránilo pustit se do všech možných dobrot a odstartovat večerní program. Ten opět vyplnilo velmi oblíbené promítání fotek z cest, tentokrát přímo od předsedy klubu Romana, který nás svým poutavým vyprávěním a fotkami z světoznámých východošvýcarských úzkorozchodek bavil téměř dvě hodiny, za což mu náleží patřičné poděkování a uznání. O to více taková reportáž potěší v dobách, kdy je cestování nejen v rámci Evropy značně omezeno a navíc bylo promítání obohacené nejen snímky historickými, ale i fotografiemi zachycujícími vozidla, která již není možno v dnešním provozu spatřit. Druhý a zároveň poslední se dostal ke slovu Filip, který představil novinky na železnici v příštím grafikonu, tedy jízdním řádu, jež začne platit o jednu neděli později.

Víkend 30.10. + 31.10.2021: Poslední pravidelný provoz sezóny 2021

I na poslední provozní víkend se na poměry října počasí velmi vydařilo, dokonce ani silnější vítr neodradil mnohé návštěvníky od svezení nádherně probarveným parkem. Listí z všudypřítomných keřů a stromů ovšem potrápilo nejednoho z našich strojvedoucích, protože fyzika funguje stejně na železnici modelové jako na té skutečné, a tak si mnozí vyzkoušeli na vlastní kůži, že rozježděné listí značně snižuje adhezi a tak smyk či skluz – o kterých doposud slýchali zejména z úst svých starších kolegů strojvedoucích či řidičů tramvaje – znají už i z osobní zkušenosti. Během víkendu bylo možno opět projet manipulační smyčku Ořechová, kterou projížděly vybrané vlaky kategorie InterRegio.

Během celého víkendu byl po nádraží čilý ruch, který souvisel s přípravou areálu na zimu. Do něj byli zapojeni a zasvěceni i mladších členové, tak aby jej postupně v budoucnu zvládali sami. Z mnoha úkolů zmiňme například zateplení parní části rotundy, kompletní vypuštění vodního hospodářství v přilehlých budovách, zprovoznění zámrazového topení ve výpravní budově, likvidace truhlíků atd. Sezónu jsme rovněž zakončili lehce slavnostním obědem a sice řízky v pivním těstíčku s bramborovou kaší, které připravil Kuba.

Poslední návštěvníci letošní sezóny pak měli neplánovaně zpestřenou jízdu již potemnělým parkem. Za přejezdem u řeky došlo k poruše lokomotivy ev.č. 12 a tak z Hlavního nádraží musela být vypraven pomocný vlak s lokotraktorem 24 a dvěma peřejkovými vozy, který po průjezdu smyčkou V aleji nasunul na neschopnou soupravu a odtáhl ji i s cestujícími zpět na hlavní nádraží. Je vidět, že provozní personál je z předešlých mimořádných situací poměrně dobře vyškolen a organizace takových jízd bývá nejen velmi rychlá, ale i na vysoké, troufáme si říci i profesionální úrovni.

Závěrečný odstaveček pak musí již tradičně patřit poděkováním a to nejen všemu personálu parkové dráhy, který se do provozu, údržby i vytvoření zázemí zapojil, ale především Vám návštěvníkům, kteří jste nám první dva zavírací víkendy velmi rychle dohnali a společně jsme tak z hlediska návštěvnosti vytvořili naprosto rekordní sezónu. Je pro nás opravdu potěšující, že jsme se stali široce vyhledávanou zábavou nejen dětí, ale i spousty více či méně odborné veřejnosti. To nás do budoucna zavazuje k dalšímu zdokonalování a zvelebování a také mimo jiné k dalšímu rozšiřování vozového parku, které se po této sezoně jeví jako nezbytné. Tak tedy ještě jednou díky a na jaře opět NASHLEDANOU!

S ohledem na předpokládanou nižší návštěvnost díky uzavření obchodů byl na odpolední část provozu připraven opět obousměrný provoz (sloužící jednak jako lákadlo k návštěvě, ale zejména limitovaný nemožností přidávat do systému posilové vlaky), tentokrát ale okořeněný dvěma parními soupravami. Rapidně nižší návštěvnost se nekonala, avšak provoz se i tak vydařil náramně. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout perfektní práci strojvedoucích parních lokomotiv, protože na rozdíl od běžného provozu, kdy páry nemají pevný jízdní řád a jezdí “až si mašina řekne”, je třeba při obousměrném provozu jízdní řád úzkostlivě dodržovat, tak aby křižování v dopravnách proběhlo včas, a nerozhodil se tak celý systém. Navíc je pravidelně nutno kromě všech technických úkolů týkající se obsluhy parní lokomotivy rovněž kontrolovat služební pomůcky, které právě určují ve které dopravně se křižovat bude, ve které nikoliv, zda-li je vlak zastavující, nebo projíždějí a tak podobně. Všichni strojvedoucí se tentokráte zhostili úkolů bravurně, nedošlo k žádné nedovolené jízdě, jízdní řád byl v nejkritičtější chvíli opožděn maximálně o tři minuty, což se dá považovat za velmi uspokojivý výsledek. S ohledem na to, že parní lokomotiva 26 potřebuje na roztopení přeci jen více času byla Kubou zatopena již ráno a během dopoledne se objevila v běžném jednosměrném provozu, na odpoledne ji společně s Martinem otočili a střídali se na ní až do páté hodiny odpolední. Druhou parní soupravu pak tvořilo dvojiče menších lokomotiv Ponava a Účko za které usedli strojvedoucí Honza a Matěj. Druhá jmenovaná lokomotiva tak postupně zasahuje do běžného provozu a jeví se jako velká posila současného parního lokomotivního parku, s přehledem ve dvojici tahá šest vozů, což je cestující veřejností vyhledáváno a nezřídka vyčkávají právě příjezdu parního dvojčete. Prostě a jednoduše – dlouhé vlaky táhnou.

Jako další zpestření přichystalo oddělení přípravy provozu jízdy takzvaných vlaků kategorie InterRegio (ve Švýcarsku je tento název používán pro vlaky podobné českým “spěšným vlakům”), což jsou v podmínkách parkové dráhy vybrané spoje, které před tím než se vydají na běžný okruh, projedou smyčku Ořechová, areál Hlavního nádraží a po průjezdu přes čtvrtou kolej bez perónu vyrazí na projížďku po celém okruhu, což jízdu natáhne o přibližně tři minuty a dalších 300 m.

Jako další zpestření přichystalo oddělení přípravy provozu jízdy takzvaných vlaků kategorie InterRegio (ve Švýcarsku je tento název používán pro vlaky podobné českým “spěšným vlakům”), což jsou v podmínkách parkové dráhy vybrané spoje, které před tím než se vydají na běžný okruh, projedou smyčku Ořechová, areál Hlavního nádraží a po průjezdu přes čtvrtou kolej bez perónu vyrazí na projížďku po celém okruhu, což jízdu natáhne o přibližně tři minuty a dalších 300 m.

Téměř přesně po roce se parková dráha opět zahalila do ponuré atmosféry a na stěžni, kde obvykle visí vlajka Moravy, se objevila černá smuteční. Navždy nás opustil dlouholetý člen klubu, parní strojvedoucí a stvořitel přímo božského pařížského salátu pan Jiří Polák z Ostravy. A tak starší, ten den přítomní členové, připili Jirkovi na poslední cestu po klikatých rovnoběžkách až na jejich samý souběh. Posíláme tam nahoru pozdrav a děkujeme za vše, co pro nás bylo uděláno.
Říjnové neparní provozní dny na naší dráze již po několik let patří různým netradičním verzím provozu, kdy je možnost se svézt vlaky v sudém směru, projet manipulační smyčku Ořechová nebo zažít obousměrný provoz jako na skutečné železnici. První zmíněná varianta byla využita právě o víkendu 9. a 10. října, kdy všechny vlaky jezdily opačně, než-li je u nás běžné, tedy nejdříve od nástupiště projely celý areál Hlavního nádraží, po levé koleji vystoupaly okolo kůlového bludiště, projely dlouhou rovinku podél řeky a přes Amfiteátr, železný most a opět okolo kůlového bludiště dorazily přímo k nástupištím hlavního nádraží. Mezi strojvedoucími je tato akce oblíbená, protože přeci jen má trať opačně jiný charakter, než jsme po celý rok zvyklí. Vzhledem k tomu, že výhybky na zhlaví před nádražím nejsou ovládány motorově, ale musí být přehazovány ručně, byla mimořádně obsazena služba výhybkáře, který zajišťoval příjezdy vlaků na správné koleje u nástupiště. Všichni kluci, kteří se této role zhostili, ji vykonávali svědomitě a se zápalem, což přispělo k bezproblémovému chodu provozu.

Nádherné počasí s teplotami až k 25 stupňům celsia, červenající se šípky i mírně zbarvené listí přilákalo mnohé návštěvníky ke svezení na nejednom z našich vlaků. I přes to, že na státní svátek sv. Václava zůstalo nákupní centrum uzavřeno, byla návštěvnost parkové dráhy na téměř srovnatelné úrovni s běžným provozem, což nás velice těší. Vědomí, že řada z Vás vyráží k nám na parkovku cíleně, a ne jen jako zpestření při nákupní horečce, je příjemnou odměnou za vykonávanou činnost. Během soboty se v rámci zácviku objevila v provozu s cestujícími parní lokomotiva Ponava, kterou vedl pod dorozem Kuby budoucí parní strojvedoucí Tomáš. Je velmi pravděpodobné, že se ještě během října při cvičných jízdách v parku objeví. Na posledních řádcích tohoto příspěvku je také nutno zmínit, že se nám po delší době opět podařilo zorganizovat neplánovanou výluku na trati, kterou zavinili dočasní, nechtění a nepřízpusobiví obyvatelé bývalé pokladny ve stanici Amfiteátr a sice sršně. Obří hnízdo bylo objeveno při pokusu domeček uklidit a připravit pro výkon funkce výpravčího při obousměrných jízdách a dva mladí členové schytali i několik žihadel, naštěstí zcela bez zdravotních následků. Jeho likvidace běžnými prostředky nezabrala, a tak do doby příjezdu hasičů musely být vlaky, vzhledem k početnému roji rozzuřených černožlutých zástupců hmyzu, který za zlověstného bzučení poletoval přímo nad tratí, otáčeny již ve Smyčce v aleji. Jako kompenzační bonus byla s návštěvníky navíc projížděna manipulační Smyčka Ořechová nacházející se vlevo při pohledu z nádraží směrem k obchodu s nábytkem. Sluší se poděkovat všem členům, kteří se na akci podíleli, především výpravčím a průvodčím, kteří bravurně informovali veškerou cestující veřejnost a taky všem návštěvníkům za shovívavost, i když mnozí z nich kvitovali opatření se zájmem a bez negativních dojmů.

Sobota se nesla ve znamení zácviků, aneb rozšiřování schopúností provozního personálu. Vojta dostal za lokotraktor č. 24 pořádný chumel vozů a nejprve ještě pod dozorem Filipa, poté už sám, aby si vyzkoušel ovládání stroje i “bez kolegy za patama”, vozil s přehledem cestující po parku. Honza pro změnu splnil již všechny předpoklady k závěrečné zkoušce s lokomotivou TU, a také ji v podvečer úspěšně složil. Neděle probíhala v klasickém gardu běžného provozního dne, pro zajištění dostatečné kapacity vlaků byly nasazeny 4 soupravy o víceméně maximální možné délce vzhledem k parametrům lokomotiv i tratě.

První zářijový víkend v parku za Olympií opět patřil parním lokomotivám. Kromě domovské Ponavy a Křenovic se v provozu objevil i velký “Mek”, tedy lokomotiva ev.č. 26, kterému se tak dlouho vymýšlelo nové jméno, až se usadilo toto familiérní označení zkomolené z původního jejího jména Mecklenburg. V sobotu mohli návštěvníci rovněž využít jízdy za lokomotivami, které patří soukromým majitelům, a sice za Victorií pražských majitelů (ev.č. 15, trvale deponována v Olympii) a Všudybylkou z Jablonného.

Nedělní provoz se nesl v duchu jedné parní premiéry. Pozornému oku pravidelného návštěvníka jistě neuniklo, že během letošní sezóny tu a tam vykoukla z rotundy dosud neznámá parní lokomotiva. Tu si pořídil jeden z našich dlouholetých členů a strojvedoucí nejen parních lokomotiv Matěj. Jedná se o lokomotivu U37, která dostala evidenční číslo 2 a ve které nejeden z návštěvníků pozná její předlohu, protože kromě toho, že to byla nejrozšířenější úzkorozchodná parní lokomotiva tuzemských železnic, ji dodnes provozují Jindřichohracké místní dráhy v pravidelném letním provozu. Dopoledne proběhlo její první zatopení na kolejích moravské metropole, Matěj si osahal její prvky, jízdní vlastnosti a podobně a v odpoledním provozu již vytvořili společně s Honzou, který osedlal Křenovice, parní dvojče, které bylo návštěvníky velmi pozitivně hodnoceno a dokonce mnohdy dali přednost dvojičce 5″ lokomotiv před velkou 7″. Nezbývá než Matějovi popřát, aby se podařilo vychytat všechny mouchy, které byly v průběhu zkušebního zatopení objeveny a najezdil s “Účkem” stovky spokojených kilometrů!

Víkend 28.8. + 29.8.2021: Noční jízdy

V tento den jsme byli poctěni návštěvou příměstského tábora Střediska volné času Maják Vyškov, který u nás byl již podruhé. Letošní zajímavostí bylo vypravení obou lokotraktorů a dvojčete 4+6. Pro táborníky byla sestavena speciální šestivozová souprava. Se dvěma lokomotivami, s druhými koncovkami, dvěma vlakvedoucími, druhým strojvedoucím v nečinné 24 a všemi cestujícími se po výpravě vlak vydal v lichém směru do smyčky v Aleji na 42. kolej. Poté se z nečinné 24 stala činná a s poloumrtvenou 12 se vydala na kolej 41., vlak se zde v půli rozpojil a za chvíli se oba vlaky vydávají do stanice Amfiteátr, ačkoli každý v opačném směru. Po krátkém pobytu ve stanici Amfiteátr a přestupu cestujících z prvního do druhého a z druhého do prvního vlaku vyráží oba vlaky zpět do hlavního nádraží souběžnou jízdou. V hlavním nádraží na naše návštěvníky čekala prohlídka areálu včetně zázemí. Mimo jiné také závody na drezínách a jízda vlakem vedeným 4+6 v lichém směru. Po několika výhrách i prohrách v závodech a běžné jízdě vlakem vedeným dvojčetem, naši návštěvníci i s razítky v turistických denících odchází na autobus a my jen doufáme, že se jim program líbil a opět se k nám někdy vrátí.

Víkend 21.8. + 22.8.2021:

Víkend 14.8. + 15.8.2021:

Víkend 7.8. + 8.8.2021:

Víkend 31.7. + 1.8.2021: Parní víkend

Počasí provozu brněnské parkovky letos opravdu přeje. Teploty okolo pětadvaceti stupňů a polojasné počasí jsou vždy dobrým základem nadprůměrné návštěvnosti. Stejně jako přetrvávající restrikce pro cestování, kvůli kterým mnohem více rodin tráví dovolenou v tuzemsku. Jak často slýcháváme z úst Vás návštěvníků, stává se návštěva naší dráhy součástí nejedné české dovolené, což nás opravdu velmi těší. Na velkou návštěvnost samozřejmě reaguje i řízení provozu, které do provozu zařazuje zpravidla čtyři vlaky s více vagóny, tak aby jste Vy, naši návštěvníci, nemuseli zbytečně vyčkávat na volný spoj. I tak se občas během odpoledne občas stává, že je třeba jeden vlak nechat odjet, ale interval okolo čtyř minut zajišťuje, že nikdy nebudete čekat na další vlak nijak dlouho. Během nedělního odpoledne bylo naplánováno provedení zácviku na generálkovaný lokotraktor ev.č. 12 všem klukům, kteří loni absolvovali zácviky na obě naše TUčka. Díky tomu, že konstrukce pohonu se příliš od TUček neliší, dá se proškolení několika členů zajistit během jednoho až dvou odpolední, avšak vždy ze začátku bez cestující veřejnosti. Proto se Kuba chopil lopatky, olejniček, kalfasu s uhlím a jiných nezbytných propriet a roztopil velkou parní lokomotivu ev.č. 26 a nahradil tak jeden z pravidelných velkých motorových vlaků mimořádně parním. Jelikož ani dílenský personál nezahálí a jak bylo avizováno dříve, je postupně prováděno doplnění nejdříve průběžného potrubí brzdy a následně i doplnění brzdové výstroje, již můžeme vidět v provozu nákladní vozy řazené uprostřed soupravy, jako tomu bylo právě při jízdách šestadvacítky, kdy byl plošinový vůz s odnímatelnými bočnicemi řazen hned za lokomotivou ložený konvemi s vodou jako preventivní opatření pro případ vzniku požáru několika stébel trávy okolo trati uhlíkem odlétlým z parní lokomotivy. Nestalo se tak a konve dojezdily plné až do večera.

Víkend 3.7. + 4.7. & svátky 5.7. + 6.7.2021 

Čtyři provozní dny po sobě již několik let naše dráha nezažila a další takové příležitosti se dočkáme až v roce 2027. Bylo tomu tak díky dvěma červencovým státním svátkům, které přímo navazovaly na víkendový parní provoz. Tentokrát nebyl sice tak bohatý na počet lokomotiv, ale zato se povedlo s “šestadvacítkou” vozit dosud rekordní vlak, který byl sestaven z lokomotivy s tendrem a šesti osobních vozů, a pravidelně jeho obsazení čítalo přes třicet osob, což je na pořád ještě modelový vlak už slušný počet ;-). I tak by dle slov našich strojvedoucích nebyl problém tahat větší zátěž, tak třeba se dočkáme v budoucnu soupravy, která bude obsahovat i těžší vozy s bočnicemi. K parnímu provozu se sluší dodat, že v nejbližších týdnech návštěvníky čeká další novinka v podobě parní lokomotivy na 5″ rozchod, více však prozradíme až po jejím prvním zatopení.
Po celý prodloužený víkend byla k vidění rovněž pětivozová replika dieselové jednotky TEE od německého modeláře Thomase. Jeho návštěva byla více než příjemná a nesla se velmi přátelské atmosféře, během níž si někteří mladší členové, kteří se osmělili komunikovat v cizím jazyce, měli možnost zkusit jízdu s Thomasovou jednotkou. Ten si na oplátku pod dozorem Viktora vyzkoušel jízdu s dvojičkou lokomotiv AEG ovládanou z nového služebního vozu místní výroby. Zletilí měli možnost ochutnat nějaké to německé pivečko a my mu na oplátku rádi darovali láhev Parního piva, několik perníčků a černé klubové tričko.
Na tomto místě patří vyjádřit díky všem členům klubu, kteří se na provozu podíleli, někteří dokonce i všechny čtyři dny v kuse, a to v neposlední řadě také těm, kteří se v kuchyni a pod pergolou starali o plná bříška hladových strávníků.

Víkendy 5. + 6. a 12. + 13. června:

Všudypřítomná vůně páry a spalovaného uhlí, teplé a slunečné počasí a v neposlední řadě ten správný nádražní šrumec patří na naší parkové dráze neodmyslitelně k prvnímu červnovému víkendu. Nebylo tomu jinak ani letos, přes to, že jsme vzhledem k přetrvávajícím restrikcím v cestování a shromažďování nemohli uspořádat tradiční Parní Olympii. Mnozí z Vás se nás na ní dotazujete, tak tedy pár krátkých slov: Organizace takového srazu je pro nás velmi nejen časově náročná. Přihlášky jednotlivých modelářů zpracováváme vždy již od začátku roku, je třeba zvládnout spoustu organizačních záležitostí, většina si na akci bere dovolenou a proto není v našich silách si říci za dva týdny uspořádáme mezinárodní parní sraz. Dosud ani cestování přes hranice není úplně bez komplikací a uspořádat takovou akci bez zahraničních přátel by nemělo příliš velký význam, protože právě ti se velkou měrou podílejí na zaplnění i toho nejposlednějšího centimetru kolejí našeho nádraží. Proto prosíme ještě jednu sezónu vydržte a v té následující se vynasnažíme uspořádat mezinárodní modelářský sraz již v tradičním rozsahu i termínu.
Parní provoz byl i přes to tentokrát poměrně pestrý, krom domácí Ponavy se v provozu objevila Viktorie, kterou tradičně sedlají majitelé z pražských Vinohrad a Petrova stále ještě nová lokomotiva Skalica postavená na sedmičkový rozchod. Od posledního vzpomenutého se objevila v provozu i lokomotiva Strážnice, kterou zakoupili benešovští modeláři a využili možnosti se svést po naší rozsáhlé dráze, která měří úctyhodných 1,45 km.
Následující víkend se na parkové dráze nesl v poklidném duchu běžného provozu. Vše šlapalo jako švýcarské hodinky, a hlavně v odpoledních hodinách praskaly vagóny doslova ve švech.

O tomto víkendu jsme si dopřáli mimořádném o jedno parní ježdění více, můžeme to brát tak, že jsme si vynahradili květnový parní víkend, který se z důvodu vládních opatření nemohl ještě konat. Skutečnost se měla ale tak, že bylo mnoho lokomotiv odstaveno pro větší či menší závady a tak jsme měli obavu, jestli bychom bez parních mašin zvládli v pohodě odvést všechny cestující. Bohužel loňská novinka – parní lokomotiva ev.č. 26 odsloužila jen sobotní dopoledne a následně musela být rovněž odstavena pro zavádu na ventilu injektoru, který zajišťuje plnění vody z tendru do kotle. V nejbližší době bude provedena jeho výměna, tak aby mohl opět vozit spokojené cestující. Na údržbě a opravách pracujeme velmi intenzivně, mimo jiné den před konáním mimořádného parního víkendu tedy v pátek se sešlo osazenstvo rotundy a proběhla kompletní výměna baterií u všech třech lokomotiv AEG, protože se po zimě ukázalo, že jejich kapacita je pro celodenní provoz už nedostačující.
Po skončení běžného provozu, tedy v 18 hodin zůstaly naše brány oba dny ještě hodinu otevřené, protože jsme měli čest se účastnit jako jedno ze stanovišť festivalu Open house, který ukazuje tajná zákoutí jinak poměrně známých brněnských lokalit a objektů. Během něj bylo návštěvníkům předvedeno to, co je asi i na skutečné dráze oborem opravdových mistrů – posun s vozy a sestavení jednotlivých vlaků kterými následně účastníci projeli celý park v režimu, který známe jen z říjnových speciálních jízd, tedy tak, že každý z vlaků vyrazil z hlavního nádraží opačným směrem, ve stoupání u kůlového bludiště proběhla souběžná jízda, ve stanici Amfiteátr se oba vlaky vykřižovaly, aby se následně opět na hlavním nádraží potkaly. 

Ani velice proměnlivé počasí při druhém provozním víkendu neodradilo množství návštěvníků od svezení kvetoucím biotopem podél řeky Svratky. Je vidět, že i za deštivého počasí si lze jízdu užít, ať již pod zapůjčeným deštníkem, ve vlastní softshellové bundě, nebo pod střechou jednoho z našich dvou “svatebních” vagónů. Však on park i za tohoto počasí poskytuje úžasnou atmosféru, svěží vzduch a také hodně často při vysvitnutí sluníčka nádhernou plnohodnotnou druhu. 

Přání, sejít se opět s Vámi na začátku května v parku, vyslovené na konci loňské sezóny jsme museli o pár dní odložit, o to větší nadšení a radost z jízdy bylo cítit na každém metru parku. Na tomto místě se sluší poděkovat Vám, našim návštěvníkům za zachovanou přízeň a rovněž za trpělivost a pochopení, protože lokomotivy nebyly po zimě v zrovna nejlepší kondici a tak během dne byly průběžně odstavovány do rotundy k opravám, proto nám prosím odpusťte, když se Vám nepodařilo odjet hned prvním spojem, kterým jste chtěli, během května dáme vše do pořádku!

Provoz byl organizován podle speciálního juízdního řádu “covid”, vytvořeného již na podzim roku 2020 a respektujícího veškerá platná nařízení. Uctivě děkujeme za pochopení a bezproblémové respektování návštěvnických koridorů a omezené možnosti volby souprav. 

Víkend 8.5. + 9.5.2021:  Pracovní brigáda

Druhý květnový víkend se nesl ve znamení závěrečných příprav na vytoužené zahájení provozní sezóny roku 2021. Avizované výrazné rozvolnění opatření Vlády ČR proti šíření nemoci Covid-19, zahrnující otevření zbývajících obchodů a služeb, které byly doposud uzavřeny, v pondělí 10.5. umožnilo i nám začít se našemu koníčku v podobě parkové dráhy věnovat naplno, a zejména pro veřejnost.

Vzhledem k tomu, že se poslední dobou střídaly deštivé a slunečné dny, bylo nabíledni, že travní a keřové porosty v parku již vypučely s dravou energií, a bude je nutno, ať už kvetou sebehezčeji, výrazně ostříhat. Jaká symbolika s otevřením kadeřnictví… Funkce rostlináře se chopily dvě pracovní čety. Honza vyrazil do terénu vybavený benzinovou vrtulovou sekačkou, kterou zkracoval trávu v cca 1m širokém pásu okolo kolejí, aby se květy a stonky plné semínek neotíraly návštěvníkům na projíždějících vlacích o nohy. Obdiv si zaslouží jeho houževnatost, jelikož u této fyzicky náročné práce vydržel skoro celý den a hrdě dokráčel na nádraží obalený trávou od hlavy až k patě. Větší Pepa se nejprve chopil benzinové sekačky zahradní, aby posekal trávu v nejbližším okolí nádraží, ale příliš si s ní nerozuměl, takže ho nahradil mladší z Pepů, a Pepa větší vyrazil pomáhat Honzovi na trať s novým přírůstkem v podobě elektrické strunové sekačky, která je lehčí a snadněji ovladatelná, než její větší sestra s benzinovým motorkem. Běžně využíváme k napájení elektrických spotřebičů elektrocentrálu v lokomotivě TU, ale jelikož ta byla zaměstnána vozbou pracovního vlaků střihačů větví v jiné části parku, posloužila jako generátor elektrické energie dvoukolová statická centrála na benzin, které pokud se každou chvíli povolí a zase utáhne víčko od nádrže, aby nesála vzduchu ani málo, ani moc, dokonce ani nezdechá. Tisíce zlatých hlav pampelišek se skácely k zemi, a byť jejich krása je nesporná, alespoň následně nevytvoří smrtící koktejl pro alergiky v podobě bezpočtu létajícíh semínek – parašutistů. K večeru se zmožení kluci “sekáči” dočkali odměny v podobě zkušební projížďky s lokomotivami AEG pro osvěžení jejich ovládání a Honza zvládl ještě krasopisně napsat novou tabuli s nabídkou – zatím v intencích covidových pravidel omezenou – občerstvení.

Kromě trav a květin bylo potřeba upravit rovněž keře. Ty samozřejmě zkrášlují park a působí jako přirozená bariéra a okolí tratě, ale konce větví v nebezpečné blízkosti hlav projíždějících pasažérů nejsou ideální. Kuba s Martinem se proto vyzbrojili velkým bateriovým křovinořezem a ostrými ručními nůžkami severské výroby, které si poradí i s překvapivě tlustými větvemi. Nezbytnou součástí pracovního vlaku vedeného lokomotivou TU47 č. 41, jejíž ovládání si kluci zároveň připomněli, pak byli tři velké nákladní vozy s korbovou nástavbou pro odvoz ostříhaných větví. Materiál ostříhaný z keřů svážíme většinou k podjezdu v blízkosti nádraží, kde se z něj udělá veliká hromada, a následně ji pracovníci NC Olympia naloží do kontejneru na autě a odvezou. Oba “střihači” se své činnosti věnovali až do pozdního odpoledne, a výsledná velikost hromady větví byla vskutku ohromující. Koneckonců, odvozový vlak se projel celkem šestkrát, což znamenalo bezmála dvacet vrchovatě plných vozů a v součtu stovky metrů větví. Jako bonus vzniklo v rámci jízd pracovního vlaku několik velmi povedených fotografií. Větvobijecký tým doplnili se zahradními nůžkami otec Hans se synem Markem, který nejprve ráno obětavě pomohl v kuchyni kuchaři Jakubovi s loupáním hory červených řep, která posloužila jako základní surovina pro vynikající řepové zelí, které doprovázelo pečenou krkovičku na rozmarýnu (vypěstovaném přímo na nádraží) a bramborové knedlíky. Jakub tak hned prvním obědem nasadil pomyslnou laťku sakramentsky vysoko a ostatní, kteří se odváží stát kuchaři v průběhu sezóny, se tak budou muset hodně snažit.

Spousta další práce čekala přímo na nádraží. Černá barva na rámech oken vozovny po několika letech vlivem počasí oprýskala, a tak se Lucka chopila plechovky s barvou a štětce, a tuto víceméně chlapskou práci odvedla zcela bravurně. Odpoledne se pro odreagování projela s benzin-elektrickou lokomotivou č. 12, pomohla s úklidem a nachystala všem večeři. Zálibu v barvách a štětcích v sobě objevil i Tomáš, který s přídavnou mobilitou v podobě elektrické koloběžky – mimochodem, o týden dříve nás všechny překvapil malým roztomilým dronem, který se nám nejprve za hlasitého bzučení snesl ke hlavám, a teprve poté se objevil majitel – křižoval park a obnovoval nátěr výstražníků na přejezdech, návěstidel a všudypřítomných pruhovaných námezníků, které v místech, kde se koleje sbíhají nebo kříží, říkají strojvedoucímu kde nejdál může zastavit, aniž by ohrozil provoz na druhé koleji. Lucčin strýc Martin odvážně lezl po střeše dílenské rotundy, a natíral dřevěné části budovy ochranným lakem.

Přípravy na novou sezónu zahrnovaly samozřejmě i činnosti netechnického a administrativního rázu, jako je třeba inventura veškerých zásob občerstvení a surovin pro přípravu stravování členů. Výsledek byl záhy jednoznačný – “Jede se na nákup!” Martin s Viktorem tak nasedli do prostorného auta, a vyrazili do blízkého Makra na velký nákup. Po čase dorazila selfie – tak vrchovatý obrovský koš ještě oko pozemšťana nespatřilo. Dovezený nákup bylo poté nutno roztřídit na místa, kam jednotlivé věci patří. Odpoledne strávila nákupčí dvojice doplněná Filipem a operativně z rotundy přizývaným Jakubem v pokladně, kde probíhala aktualizace systému pro prodej všeho dostupného (a plánovaného) návštěvníkům, příprava provozních tiskopisů (různé výkazy jízd, jízdní řády a jiné služební pomůcky pro provozní členy) a četné miniporady nad aktuálními tématy, která vytanula v mysli některého ze zúčastněných. V závěru dne bylo nástupiště vybaveno informačními tabulemi usměrňujícími pohyb zákazníků po dobu uplatnění “covidového” jízdního řádu, který omezuje velikost shluku návštěvníků na jednom místě oddělením výstupní a nástupní části nástupiště, což nabízí prostor i pro průběžnou očistu vozů a klidnější střídání strojvedoucích.

Nezmínit nelze ani strojírenskou činnost v dílně, kde probíhá široké spektrum různých oprav a výroby nových vozidel. Té se tradičně kromě pánů majitelů a ostatních dospělých po celý den ujali Vavřinec a Matěj, kteří jsou zalezlí v rotundě, zaprášení a s vrtačkou v ruce nejšťastnější, posílení po vaření a úklidu uvolněným Jakubem, pakliže s ním zrovna nebylo něco bezodkladně potřeba probrat v pokladně. Všichni večer odcházeli s pocitem, že tomu dali všechno, a dráha by měla být na nadcházející – již 12. – provozní sezónu řádně připravená. Skutečným zrcadlem našeho úsilí budou ale až dojmy návštěvníků.